Způsobů, jak aplikovat lepidlo na produkt je mnoho. Odvíjí se od typu lepidla, lepeného materiálu a jeho tvaru. Pojďme si představit základní přehled.
Pro realizaci kvalitního spoje je stejně jako výběr správného lepidla důležité zvolit i správný způsob nánosu. Těch je několik druhů. Každý má své výhody i úskalí a závisí na lepeném materiálu, požadavcích na spoj a typu lepidla. V tomto článku si představíme základní způsoby aplikace lepidel v průmyslové výrobě.
Princip nanášení tavných lepidel (hotmelt) je jednoduchý. Lepidlo se nejdřív musí roztavit a ohřát na pracovní teplotu. To probíhá v tavné jednotce. Velikost tavné jednotky se liší v závislosti na požadovaném výkonu. Od malé jednotky EASY do které se sype lepidlo ve formě granulí či polštářků až po velké sudové vykladače, které lepidlo čerpají rovnou z 200 litrových barelů. Roztavené lepidlo je následně pomocí čerpadla a tavné hadice dopraveno k aplikátoru. Základní typy aplikací jsou následující.
Tento způsob se používá snad ve všech průmyslových odvětvích. Aplikační hlava nanáší lepidlo přes trysku buď ve formě řady bodů nebo housenky. Nános může být řízený počítačem nebo ruční. Tento způsob nánosu je velmi oblíbený v obalovém průmyslu a je vhodný například pro lepidla typu EVA, APAO, PUR, PSA.
Při montážním lepení a plošném lepení nerovných nebo tvarově složitých částí se nejlépe uplatní nános ve formě spreje (spirály). Za pomoci přidaného sprejového vzduchu se vlas lepidla pod tryskou roztočí a vytvoří spirálu, s přesným okrajem. Sprejový (spirálový) nános je možné dělat jak automatizovaně (zejména v autoprůmyslu), tak ručně. Nejčastěji se používají lepidla typu PSA,APAO nebo PUR.
Pro plošný nános lepidla na rovné plochy se používají hlavy se štěrbinovými tryskami. Ty mohou mít šířku i více než 3 metry. Typické aplikace jsou například laminování v textilním či hygienickém průmyslu. Nejčastější uplatnění mají lepidla typu PSA a PUR.
Specialita technologie pro nábytkářský průmysl, kde je tato aplikace nejrozšířenější. Tímto způsobem se olepují hrany desek ze dřeva nebo dřevotřísky. Lepidlo se nanáší přes váleček, který se odvaluje po povrchu materiálu. Vhodné pro lepidla typu EVA a APAO.
Nanášení válečkem se také používá u tvarově složitých lepených ploch z textilu, fólií, pěn, papíru apod, nejčastěji v polygrafii a autoprůmyslu.
Výhodou tavného lepení je rychlost, možnost manipulace prakticky hned po nanesení a stlačení a snadná obsluha nanášecího zařízení. Nevýhodou je nižší tepelná odolnost (s výjimkou reaktivních lepidel).
Z technologického hlediska je nános studených lepidel a disperzí jednodušší než nános tavných. Není totiž nutné je ohřívat na pracovní teplotu. Oproti tomu jsou zase snížené jejich technologické možnosti. Nejjednodušším způsobem, jak nanést disperzní lepidlo je pomocí ruky a štětce. I v případě automatického řešení je princip jednoduchý.
Disperzní lepidlo je v nádobě, ze které je pomocí tlaku vzduchu nebo pumpy čerpáno do aplikátoru a naneseno na materiál. Existují 2 základní postupy.
V obou případech se pro nános dá použít štětec, váleček, stěrka, stříkací aparatura, válcové nanášení a coatingová hlava.
Výhodou lepení disperzním lepidlem je dlouhá otevřená doba, tedy možnost s nalepenými plochami před vytvrzením pohnout a vcelku dobrá teplotní odolnost. Nevýhodou je dlouhá doba schnutí, která je navíc závislá na materiálu lepených ploch a na vnějším prostředí.
Toto byl základní přehled toho, jakým způsobem se dá lepidlo nanést na povrch. Pokud by vás v oblasti lepidel zajímalo něco dalšího, ozvěte se nám na náš kontaktní formulář. Rádi Vám poradíme.