Co je to lepidlo? Jak lepidla fungují? Pohled profesionálů z praxe.
Hmota, kterou lidé spojují materiály už tisíce let. Co přesně je lepidlo a jak funguje se dočtete v tomto článku.
Lepidla jsou všude kolem nás. V každodenní činnosti se s lepenými předměty setkáváme tak často, že to ani nemá smysl počítat. Pro většinu lidí jsou samozřejmostí. „Zkrátka potřebuju, ať to drží u sebe, tak to slepím“. Tak vskutku lepidla fungují. Pojďme se dnes více zamyslet nad tím co jsou vlastně lepidla zač a jak fungují. Vám, kteří s lepidly pracujete profesionálně to totiž může rozšířit obzory, pochopit vlastnosti lepidel a usnadnit si práci.
VELMI STRUČNÁ HIStorie LEPIDEL
V minulosti se nechceme šťourat příliš dlouho. Za zmínku ale stojí, že lepidlo není nějaký výdobytek moderní doby. To možná platí na některá syntetická lepidla. Lepení jako technika spojování předmětů je zde s námi již několik tisíc let. První známé použití látky jako lepidla se datuje do roku 4000 př. n. l.. Archeologové našli keramiku a další hliněné nádoby, které byly opraveny lepkavou pryskyřicí, jež pravděpodobně pocházela ze stromové mízy. Od mízy už jsme ušli pár kroků dopředu. Jedny z původních lepidel – klihová lepidla – vyrobená z kůží a kostí zvířat se ale používají dodnes.
JAK FUNGUJE KAŽDÉ LEPIDLO?
Každé lepidlo, bez ohledu na to, jak bylo vyrobeno, musí splnit následující definici -lepidlo je hmota umožňující spojení dvou rozdílných nebo stejných pevných materiálů. Pokud bychom se na povrch lepených materiálů přiložených k sobě podívali pod mikroskopem, zjistili bychom, že k sobě nedoléhají dokonale. Vznikají mezi nimi mezery prostoru způsobené jejich nerovností. lepidlo nahrazuje mezeru mezi molekulami lepených materiálů a doplňuje chybějící přitažlivé mezi atomární síly. Čím je spára větší, tím hůř se bude lepit. U spár s šířkou větší než 1 mm hovoříme o tmelení.
JAK SE MUSÍ CHOVAT LEPIDLO, ABY BYLO LEPIDLEM?
Aby mohla být látka označena za lepidlo musí být v momentě aplikace tekutá a po realizování spoje se musí ve vhodnou chvíli změnit na pevnou látku. To se může dít různými způsoby v závislosti na typu lepidla. Tavná lepidla se ohřejí na pracovní teplotu, tím zkapalní a po aplikaci vystydnou a opět ztuhnou. V případě disperzních a rozpouštědlových lepidel dojde k tuhnutí v důsledku odpaření vody či rozpouštědla. Reaktivní lepidla vytvrzují v důsledku nevratné chemické reakce. Lepidlo, které netuhne není lepidlo, ale mazivo.
Další podmínkou označení látky za lepidlo je, že musí dobře smáčet lepené plochy. Tento termín se nazývá adheze a jedná se o míru přilnavosti látky k povrchu. Detailněji je adheze popsána v našem předchozím blogovém příspěvku.
Poslední podmínkou je to, že lepidlo vytváří s lepenými povrchy pevnou mechanickou nebo chemickou vazbu. V případě mechanické vazby se jedné o vytvoření jakéhosi zámku. Každý povrch je nerovný a na mikroskopické úrovni tvoří výběžky, rýhy a háčky. Lepidlo právě tyto nerovnosti vyrovnává a vyplňuje a poté co ztuhne vytvoří zámek. Vazba může být také elektro chemická (van der Waalsova vazba, kovalentní vazba), kdy se k sobě přitahují elektrony jednotlivých atomů.
EXISTUJÍ POUZE DVA DRUHY LEPIDEL
Z velkého nadhledu je to skutečně tak. Základní rozdělení lepidel totiž zkoumá to, jestli vytvrzují fyzikálně nebo chemicky. V prvním případě se z lepidla musí něco odpařit, vsáknout, anebo musí zchladnout tavenina. Spadají sem tavná lepidla, disperze, a roztoková lepidla. V případě druhém mluvíme o tom, že lepidla polymerují či vytvrzují v případě probíhající chemické reakce. Patří sem epoxidy, polyuretany, polysulfidy, polyestery, kyanoakryláty, silikony, UV fotopolymery, dvousložková lepidla a reaktivní tavná lepidla.
A to je vše. Lepidla nejsou až tak složitá věda. Stačí mít základní přehled a vědět, na co se zaměřit. Realizovat spoj tak, aby splnil přesně Vaše požadavky je ale už těžší oříšek a je třeba mít zkušenosti. Pokud by Vás cokoliv zajímalo, obraťte se na nás přes kontaktní formulář, nebo nám zavolejte. Rádi Vám se vším kolem lepidel poradíme.
